Zdroj náhledové fotografie je freepik.com
„Ne! Nechci! Nebudu!“ – slyšíte to několikrát denně a máte pocit, že místo komunikace vedete válku? Vzdor u dětí je přirozená součást vývoje, ale pro rodiče často velmi vyčerpávající. Tento článek vám nabídne osvědčené strategie, jak zůstat v klidu a přitom nastavit jasné hranice s respektem a láskou.
Vzdor je u dětí známkou toho, že si začínají uvědomovat vlastní vůli. A to je dobře. Znamená to, že se učí rozhodovat, vymezovat se a hledat své místo ve světě. Na nás, rodičích, je, abychom jim přitom byli oporou – nikoliv soupeřem.

Co způsobuje vzdor?
- Potřeba autonomie a kontroly
 - Přetížení (únava, hlad, přemíra podnětů)
 - Frustrace z nemožnosti vyjádřit své pocity nebo přání
 - Reakce na příliš přísná nebo nepružná pravidla
 
5 strategií, jak zvládnout vzdor s klidem:
- Zachovejte klid (i když je to těžké)
Vaše reakce je klíčová. Pokud zůstanete klidní, dáváte dítěti jistotu, že jeho emoce zvládnete – a to i ty silné. - Nabídněte možnost volby
Místo „Oblékni si čepici!“ zkuste „Chceš tu modrou nebo zelenou čepici?“ – dítě cítí, že má kontrolu, ale vy stále určujete hranici. - Popište emoci, kterou dítě prožívá
„Vidím, že jsi naštvaný, protože musíš jít spát.“ – tím validujete jeho pocit, aniž byste ustoupili. - Upravte očekávání podle věku
Tříleté dítě těžko zvládne delší nákupy nebo dlouhé čekání. Když tomu přizpůsobíte program, vzdoru výrazně ubude. - Buďte důslední, ale laskaví
Pokud něco zakážete, trvejte na tom. Ale vysvětlete proč – a dělejte to bez výčitek. Např.: „Není bezpečné běhat po silnici. Proto tě teď držím za ruku.“ 
Co rozhodně nepomáhá:
- Křik, tresty nebo zesměšňování
 - Ignorování emocí dítěte
 - Snažit se vždy „vyhrát“
 - Dlouhé kázání v emočně vypjaté situaci
 
Co funguje dlouhodobě:
- Vytváření rutiny a předvídatelnosti
 - Společné nastavování pravidel
 - Práce s emocemi – ukazujte, jak s nimi pracujete vy
 - Ocenění pozitivního chování (i malých pokroků)
 
Každý vzdor není špatně. Je to příležitost pro dítě naučit se zvládat vlastní emoce – a pro nás rodiče trénink trpělivosti, empatie a pevných hranic. A právě v tom tkví ta nejkrásnější, ale i nejtěžší role: být majákem, který svítí, i když dítě zuří v bouři.