Zdroj náhledové fotografie je freepik.com
Křik, dupání, slzy – a vy jen přemýšlíte, jak se z toho zase vymotat. Vztek u dětí není selhání výchovy. Je to vývojová fáze. A když ji pochopíme, můžeme ji zvládnout s mnohem větším klidem i soucitem.
Dětský vztek není „špatné chování“. Je to přirozený způsob, jak dítě vyjadřuje své pocity – protože je ještě neumí jinak. Emoce ho přemohou a tělo reaguje. Neumí se ještě uklidnit samo, neví, co s tím. A právě tady přichází role nás, rodičů – ne jako trestajících, ale jako průvodců.
Dle odborníků z Harvard University dítě potřebuje pro zvládání emocí zralou nervovou soustavu – ta se ale vyvíjí až do dospívání. Do té doby je na nás, abychom mu pomohli „zregulovat bouři“, kterou samo nezvládne.
Co je za vztekem?
- Frustrace (něco nejde, něco není podle něj)
- Hlad, únava, přetížení podněty
- Potřeba pozornosti a blízkosti
- Snížená schopnost ovládat impulsy (hlavně mezi 1–5 lety)

Co dělat, když to přijde?
- Zachovejte klid (nebo aspoň mlčte)
Když zareagujete vztekem, jen přilijete olej do ohně. Raději dýchejte, odejděte na chvíli, pokud je to bezpečné. - Nezlehčujte emoci, ale nechte ji projít
„To nic není“ nebo „nebreč“ dítě jen zmate. Místo toho: „Vidím, že jsi moc rozzlobený. Je to těžké, co?“ - Připomeňte hranice, až když bouře odezní
V tu chvíli dítě nefunguje logicky. Hranici (např. „neházíme věcmi“) připomeňte až později, v klidu. - Buďte s ním, pokud to dovolí
Nabídněte náruč, sedněte si k němu, dejte prostor. Ne každé dítě chce hned dotek – ale vědomí, že jste tam, pomáhá. - Pojmenujte emoci
„Tohle je vztek. Všichni ho někdy máme. Pomůžu ti ho zvládnout.“ - Vytvořte bezpečné prostředí pro výbuchy
Mějte doma „klidovou zónu“ – místo, kam si dítě může jít oddechnout, kde jsou třeba polštáře, plyšák nebo knížka. - Učte zvládat vztek, když je klid
Nejlepší chvíle pro výchovu je mimo bouři. Trénujte dýchání, kreslení emocí, vytváření „plánu, co když…“
A co dělat, když vztek přerůstá v agresi?
Pak je třeba důsledně chránit bezpečí všech. Zadržet ruce, odvést pozornost, použít krátkou větu: „Takhle ne. Pomůžu ti to zvládnout jinak.“ A hlavně: neberte si to osobně.