Eva Nováčková 
Zdroj náhledové fotografie je freepik.com
Zjistila jsi, že dítě neříká pravdu – a cítíš zklamání, možná i vztek. Ale lež u dětí není známka špatné výchovy. Je to vývojový jev, který může být příležitostí k budování důvěry.
První lži se u dětí objevují už kolem třetího roku. Nejsou zlé – často jen zkouší, co se stane, chtějí se vyhnout trestu nebo si něco přikrášlit. A právě naše reakce rozhoduje, jestli si dítě z lhaní odnese stud a strach – nebo pochopení a chuť být příště upřímné.
Podle výzkumu American Academy of Pediatrics není cílem výchovy „zakázat lhaní“, ale vytvořit prostředí, kde se dítě nebojí říct pravdu, i když se stala chyba.
Proč děti lžou?
- Chtějí se vyhnout trestu
- Bojí se zklamání rodiče
- Touží po pozornosti
- Zkoušejí fantazii a příběhy
- Napodobují dospělé chování
Jak reagovat, když přistihnu dítě při lži?
- Zůstaň klidná – nereaguj vztekle
Křik či výčitky vedou k dalším lžím. Místo toho: „Vidím, že se to stalo. Řekneš mi, jak to bylo doopravdy?“ - Vytvoř prostor pro přiznání
Někdy stačí říct: „Můžeš mi to říct pravdu, nebudu křičet. Jen mi na tom záleží.“ - Rozlišuj lež a fantazii
Malé děti často nemají záměr klamat – jen „přibarvují svět“. Pomoz jim rozlišit realitu a hru. - Netrestej za přiznání
Když se dítě přizná, oceníš odvahu. Trest v této chvíli posiluje do budoucna strach a mlžení. - Ukaž, že pravda má cenu
„Děkuji, že jsi to řekl. I když to nebylo snadné.“ Tím se buduje důvěra i emoční bezpečí. - Zkoumej příčinu – ne jen důsledek
„Proč sis myslel, že musíš lhát?“ – pomůže dítěti zamyslet se, co ho k tomu vedlo. - Buď vzorem pravdivé komunikace
Děti nás sledují. I drobné „neškodné“ lži (např. „řekni, že nejsme doma“) si zapisují do vzorců chování.
A jak podporovat upřímnost dlouhodobě?
- Oceňuj pravdomluvnost, i když je to těžké
- Vyprávějte si o vlastních „pravdách a lžích“ z dětství
- Vytvořte rodinné pravidlo: „U nás se pravda nebojí.“
