Prohrála hru a pláče. Nedostal jedničku a nechce jít druhý den do školy. Rozlilo se mu pití a propadá zoufalství. Neúspěch je pro děti obrovsky silný prožitek – ale taky klíčový moment pro budování zdravého sebevědomí.
V dnešní době je na děti kladen velký tlak na výkon. Být nejlepší, nezklamat, „udělat to správně“. Jenže chyba je přirozená součást života – a naučit dítě, že ji zvládne, je jeden z největších darů, které mu můžeme dát.

Podle psychologů (např. z APA – American Psychological Association) jsou děti, které se naučí zvládat neúspěch, v dospělosti odolnější, flexibilnější a méně náchylné k úzkostem či vyhoření.

Co tedy můžeme dělat, když dítě selže?

1. Nepospíchej s utěšováním
   Neříkej hned: „To nic není.“ Pro dítě to je velké. Sedni si k němu, dej mu prostor pro emoci a buď s ním.
   
2. Pojmenuj situaci i pocity
   „Mrzí tě to, že jsi nevyhrál, že?“ – dítě cítí, že ho chápete. A už jen to často stačí ke zklidnění.
   
3. Mluv o vlastních chybách
   Vyprávěj: „Když jsem byla malá, neudělala jsem zkoušku. Byla jsem zklamaná, ale naučila jsem se z toho hodně.“Autenticita sbližuje.
   
4. Chval odvahu, ne výsledek
   „To, že jsi to vůbec zkusil, je skvělé.“ – Dítě si buduje identitu ne podle úspěchu, ale podle úsilí.
   
5. Pomoz hledat, co příště jinak – ale až později
   V emocích není čas na „rady“. Po čase ale klidně: „Napadá tě, co by příště mohlo pomoct?“
   
6. Uč odolnost hrou a příběhem
   Společenské hry, kde se prohrává, příběhy hrdinů, kteří selhali a zvedli se. To je trénink života.
   
7. Neřeš místo dítěte
   Nedělej za něj domácí úkoly, nevolej za něj učitelce. Důvěřuj mu, že to zvládne – a uč ho řešit věci vlastní cestou.

A co když neúspěch dítě srazí opakovaně?

Zaměř se na vztah. Možná potřebuje víc bezpečí, podpory, než mu svět aktuálně nabízí. Někdy stačí víc společného času, jindy pomůže školní psycholog nebo terapeut.

„Jsi šikovný!“ říkáme často – ale je to skutečně to, co pomáhá dítěti věřit si? Sebedůvěra se nebuduje slovy chvály, ale způsobem, jak na dítě reagujeme, když se snaží, chybuje nebo roste.
Děti s vysokou sebedůvěrou jsou odvážnější, otevřenější novým výzvám, lépe zvládají kritiku i konflikty. Ale jak ji posílit zdravě? Jak jim nevštípit závislost na hodnocení, ale opravdový vnitřní pocit vlastní hodnoty?

Psychologové se shodují: zdravá sebedůvěra nevychází z toho, co o sobě slyšíme od ostatních, ale z toho, jak zvládáme výzvy a jak se vnímáme ve vlastních očích (nzip.cz, psychologie.cz).

Co můžete dělat doma každý den?

1. Oceňujte snahu, ne výsledek
   Místo „Ty jsi ale šikovný malíř!“ zkuste: „Vidím, že sis s tím dal opravdu práci. To je pečlivě vybarvené.“
   
2. Dovolte dětem chybovat
   Dítě, které nesmí udělat chybu, nikdy nepozná, že ji zvládne napravit. „To se ti nepovedlo – co zkusíš jinak?“ je mnohem cennější než „Tohle už radši nedělej.“
   
3. Zapojte děti do rozhodování
   I malé dítě může rozhodnout: co si vezme na sebe, co bude k večeři, kam půjdete na procházku. Pocit, že má vliv, posiluje důvěru ve vlastní úsudek.
   
4. Ukažte vlastní pochybnosti – a jak je zvládáte
   Řekněte: „Taky mám někdy strach, že to nezvládnu. Ale pak si řeknu, že to zkusím – a ono to většinou jde.“
   
5. Nesrovnávejte – ani sourozence mezi sebou
   „Tvoje sestřička to uměla dřív“ je věta, která bolí. Každé dítě má své tempo. Respektujte ho.
   
6. Učte je překonávat překážky, ne je obcházet
   Neřešte vše za ně. Podpořte: „Věřím, že na to přijdeš.“ – a buďte u toho, ale neskákejte hned do akce.
   
7. Věnujte pozornost bez podmínek
   Nejen když přinesou jedničku nebo krásný obrázek. Ale jen tak: „Jsem ráda, že tu jsi. Pověz mi, co tě dnes potěšilo.“

Co posiluje dětskou sebejistotu nejvíc?

Láska bez podmínek. Pocit přijetí, i když se něco nepovede. A vědomí, že mají oporu – ale také důvěru, že to zvládnou samy.

A co chvála?

Chvála není špatná – ale musí být konkrétní, opravdová a zaměřená na proces, ne jen výsledek. Dítě pak nebude závislé na pochvale, ale naučí se poznat svou hodnotu zevnitř.